Dubajské princezny IX.

Napíši vám dnes o domorodcích. O jakých? No o místní komunitě lidí se kterou jsme si moc do oka nepadli.

Jak a kde začít? Je to jednoduché. Stačilo málo vlastně. Bydleli jsme v jedné čtvrti se snoby z Dubaje. A jen barvou naší kůže jsme provokovali jejich zvědavost. Bohužel při naší smůle se v Dubaji jako jinde ve světě rozšířila prostituce, kterou tam vykonávaly dívky z Ruska. Celkem podobné vizáže a jejich řeč někdy připomíná naší. No odsoudili nás hned na začátku. Prostě jsme pro ně byli ruské d...y. Jejich děti na nás na ulici pokřikovali anglicky "How much?" - za kolik? No to jim šlo dobře, ale jinak dělali že nerozumějí. Hajzlíci malinkatý. No ze začátku jsme se rozčilovali než nám to někdo vysvětlil, že nás mají za ty, kterými vůbec nejsme. Pak nám také poradili fintu. Ať se bráníme větou " I call police" - zavolám policii. To je pro ně největší zákon. Klobouk dolů, ale opravdu před policií tam má každý respekt.

Měli jsme v domě telefon pevnou linku a mohli tak z pohodlí domova volat našim do Čech nebo si volat po Dubaji známým. Místní hovory byly zdarma. No asi za 14 dní jsme dorazili domů a chtěli jako obvykle zavolat domů. Jo, ale nebylo z čeho. Tak hned jsme vytáčeli šéfa kam se poděl telefon. Bylo nám řečeno, že nám to vysvětlí zítra. Tak jsme museli před dům, kde byl telefonní automat a u rušné silnice a za pokřiku arabských dětí telefonovat. No ani se to pořádně nedalo. Druhý den ráno nám šéf oznámil, že nás sousedi nechali odposlouchávat a že přišli na to že nám volají zákazníci a domlouváme si s nimi schůzky. To byl vrchol. Odposlech a ještě k tomu si vymýšlejí takové hlouposti. No tak telefon už se k nám nevrátil a my museli chodit vždy do budky. Pak jsme dostali mobil každá a mohli volat z mobilu a bylo to i pohodlnější. Psali jsme sms nebo volali kde jsme chtěli. Nikdo nás neomezoval.

Další incident jsme měli přímo s policií. Kluci Emička s Yasirem a ještě jedním kamarádem nás pozvali do kina a přijeli pro nás autem až před dům. Jen co jsme naskákali do auta tak se ozvaly sirény a jak z bojového filmu všichni honem z auta a ruce za hlavu a opřít o auto. No myslela jsem, že mi vyskočí srdce z těla ven. Zkoumali naše doklady a doklady kluků. Ještě, že kluci měli koupené už lístky do kina tak jim je ukázali a to jen potvrdilo naši verzi, že jsme měli namířeno do kina. A nebýt kluků a jejich arabštiny tak jsme nerozuměli ani slovo a ještě by nás zavřeli. Vše se vysvětlilo. Opodál postávala skupinka místních a pořád pořvávali něco arabsky, tak kluci nám to tlumočili. Stěžovali si na to, že vždy pro nás přijede každý den jiné auto a odjíždíme také pokaždé s někým jiným. Jenže to pravda nebyla, protože Jitka ta naše kamarádka si vždy půjčila auto v půjčovně a pokaždé jiné a kluci taky měli každý své a pokaždé přijeli jiným. No kdo mohl tušit, že jsme jak ostře sledované vlaky?

No jo užili jsme si s nimi.

Ale ten kdo nás znal a poznal tak věděl, že jsme super holky a neděláme nic špatného. Tak jsme naše sousedy moc neprovokovali a vždy jsme si pak radši dávali sraz ve městě.

Další domorodci - taxikáři! No to byl děs a hrůza. Jezdily dva druhy této služby. Dubai taxi a místní všeumělové co si říkali řidiči.

Dubai taxi - mělo taxametr, auto bylo žluté a řidič upravený a oblečen do uniformy. Auto bylo vybaveno klimatizací a řidič s vámi nesmlouval o ceně. Prostě jste museli zaplatit to co se ukázalo na taxametru. Jízda bezpečná, protože zřejmě prošli i autoškolou :)).

No a všeumělové co si říkali taxikáři v různých herkách. No auto bylo jen označeno na střeše světýlkem a nápisem taxi. Řidič většinou Ind nebo Pakistánec smrděl na dálku a chtěl mermomocí utržit největší sumu za jízdu, ale stejně jste ho usmlouvali na polovic, než kdyby jste jeli s Dubai taxi. To bylo jediné plus. Vždy jsme se s holkama hádali kdo si bude muset sednout dopředu. Proč? No byli strašně vlezlí a pořád civěli divně. Klimatizaci toto auto neznalo jen někteří měli tuto vymoženost. Většinou tam měli jen takový větráček co spíš vířil smrad než vzduch. Jízda byla někdy skoro o život. Hlavně také někdy neuměli radši ani žblebtnout slovo anglicky.

Tak co ještě dodat? No neznat místní náturu a zvyky tak se zblázním.

Jinak Dubaj jako celek je opravdu velice zajímavá. Prošli jsme i opravdu jednu z prvních částí, která tu vznikla a našli jsme mešitu. Celá byla dělaná z malinkatých mozaikovitých kostiček. Žádná fasáda, ale mozaika. Opravdu nádhera. Svezli jsme se přes kanál spojující dvě odlehlé části Dubaje na loďce. Byl to i jiný pohled na Dubaj jako takovou.