Dubajské princezny V.

Tak už znáte Anču s Igen to byly naše kolegyně z práce s těmi jsme také zažili pár dobrodružství. Jaká? No jiný kraj jiný mrav. Usmysleli jsme si, že se pojedeme o půlnoci vykoupat na pláž a vzali jsme je obě sebou, ale netušili jsme, že holky neznají plavky tak se nás ptali v čem se jako mají jít koupat. Že ani nevědí, že si můžou něco takového jako máme my na sobě koupit. No tak jsme jim řekli ať si vezmou tílko a kraťasy třeba, že to nevadí, že je stejně nikdo neuvidí v té tmě a že arabské ženy jdou do vody zásadně celé zahalené do těch jejich hábitů ( i u nás v lázních chodějí do těch van celé v těch hadrech) . Tak měli holky první zkušenost s mořem a plaváním. No byla sranda. Další perlička byla, když Anča dostala menzes. Řekli by jste si, že tak chytrá holka by měla vědět co se používá k hygieně. No neznala a poprosila nás jestli nemáme vložky. Jenže my takový ty evropský holky jsme si sebou nakoupili tampony protože zabírají méně místa v kufru tak jsme jí ho nabídli. No vykulila oči a přemýšlela co to je a kam jako to má dát? No hodně jsme se drželi, ale pak jsme jí teda jeden ukázali názorně s vodou a rukou a popsali kam přesně by si to měla zavést. To co následovalo potom za skřeky z WC si asi dokážete představit. No asi možná se jí to nepovedlo,  nám vynadala, že takovou blbost přeci nemůžeme používat. Tak radši letěla do obchodu si koupit vložky. Sranda s naší Ančou teda byla.

Igen byla pracovitá a strašně milá holčina. Ta se snažila nějak zapadnout mezi nás a pořád chtěla chodit i na nákupy s námi. Někdy mi připadalo, že ty holky nikdy neviděly modní časopis. Tak jsme je trošku začli přetvářet a ukazovat jak se co nosí a jak by měli vypadat. Prostě aby z nich nebyly ty putinky, ale ženy. Také jsme se pak jednou divili, když nám holky oznámili, že naši štamgasti ( dva urostlý muži celkem i fajn) pozvali na společnou večeři a pak na disco. No z těch mužů se vyklubali dva dost vysoce postavení policisté. Ale opravdu byli fajn. Tak naše Igen s Ančou se nám zamilovaly.

Jsem s Igen stále v kontaktu píšeme si občas si i zavoláme. Je stále v Dubaji a má už syna a pracuje na letišti. Takže asi jsme jim dodali trošku i sebevědomí těm našim kamarádkám a dokázali se postavit na vlastní nohy. Je to pozitivum nejen pro ně, ale i pro nás.

Když jsme měli volno nebo ranní tak jsme v pátek vždy vyrazili na disco. Volali jsme holkám co již v Dubaji nějaký ten čas pracovali a žili (kontakt nám na ně dal Petr stevard) jestli by nám neporadili nějaký dobrý klub, kde by jsme se pobavili a zatancovali si. No řekli nám pár jmen a my vyrazili. Jenže jsme dorazili někam, kde nás to nebavilo a tak jsme zahlídli hotel a na něm klub se jménem Staing in alive a to nás zaujalo tak jsme vstoupili. Hrála tam živě kapela Cinderella Rockafella. Ten večer bylo i pro dámy pití zdarma tak jsme měli hned lepší náladu. Hráli a zpívali vše na co si člověk vzpomněl. Zpívali suprově. Byli to 4 muži a jedna žena. U baru jsme se seznámili s managerem hotelu. Prostě nevím proč, ale každému jsme padli do oka a chtěl si s námi povídat. Na této zábavě se Jana seznámila s Emiliem ( Emička naše přezdívka pro něj zase aby nepoznali že se bavíme o něm, není ta naše čeština nádherná? Oni takto neumějí skloňovat jejich jména!) a jeho kamarády. No slovo dalo slovo a oni nás po práci vždy vyzvedli a jelo se do restaurace na šíšu (vodní dýmka) nebo do kina a nebo jsme vždy vymysleli nějaký jiný plán. Prostě aspoň jsme trávili i jinak čas než jen vysedáváním na posteli v pokoji. Byli to hodní kluci a jednou nás vzali i k nim domů a ukázali rodičům a ti nás pozvali na oběd. Pravé pakistánské jídlo - no při vzpomínce na toto jídlo mě ještě dnes pálí pusa. :) jejich sestra nám půjčila i sárí ( typické oblečení pro ženy). No slušelo nám to prostě jsme zapadli jen ta barva naší pokožky se trošku lišila.

Díky těmto zážitkům jsme tak nějak přestali myslet na to špatné a užívali si i dobrého.

Pamatujete na Araba co navštívil náš coffee shop a mluvil krásně česky? Jmenoval se Ahmed a přišel znovu a nabídl nám výlet do pouště a zcela zdarma. Viz foto nahoře. Takový výlet jsme si ani finančně nemohli dovolit. Vyzvedl nás u nás v práci a jelo se za město. Tam jsme v džípech upustili trošku vzduchu z pneumatik. Musela jsem sedět v předu prý pro lepší zážitek. No co vám budu povídat jelo se nahoru dolů a prudké srázy asi hodinu jsme brouzdali takto písečné duny a najednou se zastavilo. Měli jsme vyndat foťáky prý bude zapadat slunce. Byl to ohromný zážitek. Škoda, že sem jde vložit jen jedna fotečka mám vždy problém vybrat tu správnou. No udělali jsme pár uměleckých fotek a razilo se dál. Už v dáli jsme spozorovali osvětlené stany. Ano oáza uprostřed pouště. Tam už nám připravovali maso na grilu a šíšu a jiné dobroty. čekala nás i projížďka na velbloudovi. No odpoledné nabyté zážitky. Mě nejvíce zaujala břišní tanečnice a sokol - dovezen z Čech a nějak se mu zalíbilo u mě na ruce, takže jsme držela na ruce asi 6kg sokola a už mi skoro odumírala, když si ho konečně vzali zpět. Zkoušeli jsme si tam i jejich hábity a věřte nebo né, když mě zahalili tak jsem se úplně stala arabskou ženou. Jo slušelo nám to. Jízda na velbloudovi byla tak zajímavá, že on vlastně vstává nejdřív na jedny končetiny a pak na ty druhé tak to s vámi hází dopředu pak dozadu no děs. A jak jsem tak na holky pokřikovala, že asi spadnu tak se najednou z davu ozvalo "neboj sa on ti neublíží" jo byly tam i holky, které pracovaly pro Emirates a byly také nadšené z toho že si mohou popovídat s někým jinak než anglicky. Zábava se protáhla do pozdních večerních hodin a všichni co tam byli se dobře bavili. Bylo tam celkem asi 30 lidiček různých kultur a národností a zábava se opravdu povedla, že i Ahmed uznal, že takto se tam ještě nikdo nebavil. Čekala nás cesta zpět domů, ale tyhle zážitky byly úžasné.

Asi po měsíci v Dubaji přišel do naší kavárny náš kamarád Petr a přivezl nějaké časopisy a sladkosti a dobroty z Čech. Byl rád, že nás vidí a že jsme se nikde neztratili v harému, protože nikdy nevíte do čeho jdete opravdu. Tak jsme mu líčili naše zážitky a on nám zase co je u nás nového. Dali jsme mu pár našich dopisů pro příbuzné aby je v Čechách poslal, protože v Dubaji jedna známka vyšla hodně draze, tak jsme aspoň trošku ušetřili. Slíbil nám že příště nám přiveze zase něco dobrého. Byl to opravdu hodný kluk a nikdy by mne nenapadlo, že by se takto zachoval. Vlastně nás ani neznal jen jsme letěli a popovídali si.