Dubajské princezny VI.

Slíbila, že napíši o kapele co hrála v našem oblíbeném podniku.

Tak jmenovala se Cinderella Rockafella band. Byli tam John a Dagmara - manželé. On hrál na bicí a ona na kytaru a zpívala. Pak tam byl Kenny ten hrál na klávesy a také zpíval. Jade roztomilej blonďáček - zpěv. A Paul také kytara. Zpívali hity co zrovna měli lidé v oblibě a zazpívali skoro vše na co jste si vzpomněli.Hrálo se denně v tomto klubu kromě pondělí. Takže jsme si tam mohli zajít kdykoliv.

Jednou jsme takto vyrazili v týdnu, protože Míša měla narozeniny. Seděli jsme u stolku a popíjeli a chtěli jsme Míše nechat něco zahrát na přání. Tak já uměla tak nějak nejlépe anglicky tak jsem šla požádat o písničku na přání. Opravdu ji zahráli a ještě k tomu přidali Happy Birthday! Měli pauzu mezi hraním a najednou k nám ke stolu přišel Kenny ( viz foto). Zeptal se jestli může přisednout? No jasně proč né :)) Dali jsme se do řeči a tak jsme rozebírali téma jako jak jsme se ocitli v Dubaij a prostě jsme si celkem dost povídali a skončili u toho jak fandí našim hokejistům. Vlastně to jsou canaďané tak hokej je u nich hodně oblíbený. Pak zase hráli a zpívali a tak nějak se ten večer točil kolem Míši a měla radost, že i když ho netráví doma s rodinou tak se ta oslava opravdu povedla.

Čím častěji jsme tam chodili tím více jsem si s Kennem povídala. Ano já. Prostě jsme si nějak padli do oka. Až jednoho dne jsme se domluvili, že se sejdeme odpoledne třeba a zajdeme do kina nebo někam prostě jinam než setkání v klubu. Mě tenkrát bylo 19 a jemu no dle fota by jste ho tiply tak na max.28. Jo, bylo mu tenkrát 38 roků. Takže věkový rozdíl by se dalo říci dost markantní. Ale rozumněli jsme si ve všech směrech. Byl něčím takový klukovský až mě to překvapovalo. Byla s ním sranda a tak jsem se díky němu naučila docela obstojně anglicky a on zase pár českých slov. Třeba - ahoj jak se máš? Sladký knedlík - toto nemohl pochopit, pak třeba pivo a prostě vždy když ho něco napadlo tak se to chtěl naučit. Jo byl úžasnej a já byla tak nějak v sedmém nebi. Ano po několika takových schůzkách jsme měli rande se vším všudy, ale to vám dopodrobna rozepisovat nebudu. Prostě chlap s duší kluka.

Trávili jsme spolu veškerý volný čas a já se snažila skoro vždy večer přijet k němu. Byli ubytováni v hotelu kde i hráli. Vždy když takto někde hráli tak tam byli třeba i půl roku na tom stejném místě. Dokonce už mě i v tom hotelu znali tak nic nenamítali, když jsem přišla o půlnoci po práci za ním. Byli to nádherné 4 měsíce mého života tam.

Ostatní členové bandu mě brali také dobře a dokonce byli rádi, že si Kenn našel přítelkyni  a bylo na něm vidět, že je šťastný. Jednou mi i prozradil, že jeho rodiče měly stejný osud. Když jeho tatínkovi bylo 38 tak potkal svou životní lásku a té bylo 19 a z toho se narodil ON. Jak z pohádky co? No každá pohádka jednou končí. I ta naše měla jednou skončit. Já uvázaná na dva roky smlouvou v kavárně a oni podepsali další smlouvu v jiném emirátě. Nebo i kdyby né tak Canada je opravdu dost daleko. Kenny mi oznámil, že ještě asi 14 dní budou hrát a pak budou muset odjet. Loučení bylo bolestné a prostě jsme chtěli to nějak udělat, aby jsme byli stále v kontaktu. Vyměnili jsme si telefonní čísla a adresy.

Odjížděli 6.12.1999. Osudné to datum.

Ještě předtím jsem stihla koupit nějakou maličkost pro něj. Koupila jsem mu stříbrný prsten jen takový obyčejný hladký. Jakou měl radost z něj vám ani nedokážu popsat. Prý přesně takový vždy sháněl, protože mu nepřekáží ve hraní na klávesy. Jednou mě takovou krásnou hrou probudil po ránu ze sna. Pak objednal snídani do postele. Romantik. Tak jsem mu předala prsten a já od něj dostala plnou tašku dárků. No měli být vánoce tak prý abych měla něco od něj na památku. V té tašce byl plyšový pejsek navoněný jeho parfémem (Calvin Klein - černý) ještě dnes ho z toho psíka cítím. Také jsem tam našla šálu a rukavice a svetr. Vše laděné do modré barvy, protože my říkal blue angel. Kupodivu jsem to vše i pak brzy využila a vždy když jsem si to oblékla tak mi ho to připomínalo. A krásné vánoční přáníčko, kde mi vyznal svou lásku česky i anglicky a přál si aby toto nikdy neskončilo. Já měla také takové přání, ale život je prostě takový a já neměla pas a ani finance na to abych s ním prostě jela pryč. Možná by to časem stejně nefungovalo, ale opravdu toto byla má láska.

Poslední den před odletem měli rozlučkovou party v hotelu a hráli vše co lidem dělalo radost. Pak Kenny o přestávce řekl DJ aby vypnul hudbu. Najednou ticho jak v hrobě a světlo namířené na mě. Až jsem se lekla co má za lubem? Začal hrát na klávesy píseň od Faith no more " I´m easy" tak procítěně a nádherně to snad ještě nikdo nezazpíval. Dagmara ho natáčela na kameru a já začla tančit. Celý parket jsem měla pro sebe, protože všichni věděli, že to je sólo pro mě. Ostatní členové se postupně přidávali a hráli a Ken zpíval celou píseň jen pro mě. Já protancovala parket a Dagmara mě stále natáčela. Pak se ke mě Kenn přidal a tancovali jsme spolu a já začla bulit jak malá holka. Nezapomenutelný zážitek, chlap co v sobě měl jiskru a šarm a hravost a prostě takového jsem už od té doby nikdy nepotkala.

Bohužel museli odletět. Ještě z letiště mi volal do práce aby se rozloučil. Pak asi za dva dny mi zvonil mobil. Ano byl to Kenny. Měla jsem takovou radost, že jsem přes ten vzlykot nemohla ani mluvit.

Psali jsme si a volali jak to jen šlo. Pak to prostě nějak ustalo. Nedávno jsem našla odkaz na youtube a jejich videozáznam z nějakého vystoupení. Byl tam i vzkaz, že ta paní a ten co hraje na bicí jsou jeho teta a strýc. Tak jsem mu hned napsala jestli nemá na ně kontakt maila nebo tak něco? Napsal mi maila a tak jsem po dlouhých skoro 10 letech napsala Kenovi mail. Byl překvapen jak jsem ho našla. Už je ženatý bohužel. Ale je šťastný a to je důležité.

Pro mě to byl a bude ten nejúžasnější muž, kterého jsem poznala. A nebýt holek tak bych odjela ze země a nikdy bych ho nepoznala.