Dubajské princezny VII.

Jak napovídá fotečka tak jsem tam já a velbloud a dokud ležel byl hodný :)) Byla jsem na výletě v poušti celkem 2x. Jednou s holkama a podruhé sama. V klubu jsem se seznámila s jedním pánem co měl také rád hudbu "mého " bandu. Tak jsme se dali několikrát do řeči, protože když Kenn zpíval tak já buď tančila nebo seděla opodál a poslouchala hudbu anebo se vždy někdo našel s kým se dalo povídat. Tento pán byl celkem ukecanej. Mohlo mu být tak přes 50 a mermomocí si chtěl povídat, tak jsem se s ním dala do řeči a slovo dalo slovo a celý večer jsme prokecali. No při dalším setkání se mě zeptal zda bych nechtěla podniknout cestu do pouště? Měl svoji agenturu, se kterou pořádal také výlety do pouště. Vzhledem k tomu, že se mi ten první výlet tak líbil tak jsem souhlasila. Bylo to také krásné a jela jsem s ním jen já v autě takže dělal s autem psí kusy až mi i bylo trošku zle. No jo asi i trošku adrenalinu se ve mě bouřilo. Oáza byla také krásná jen ti lidé co tam byli prostě byli to takové skupinky a nějak se jim moc do zábavy nechtělo. Tak to nebylo takové. Břišní tanečnice si mě vybrala na společný tanec. Nevím sice proč? Byla to nádherná žena, hubená né ty s faldíky, ale opravdu prostě taková akorát. Kostým měla fialový a prostě jí to strašně slušelo. Já jsem se uměla bavit. Ostatním se do toho moc nechtělo. Dokonce jsme zajeli i na velbloudí farmu a krmili velbloudy. No já se radši držela dále od nich. Výlet byl super a opět zcela zdarma jsem se tam dostala což bych si ani  při těch jejich cenách nemohla dovolit se tam jet podívat.

Holky byly tak trošku naštvané, ale já za to nemohla. Jana si tam totiž našla přítele a Míša také. Byli to místní kluci teda žili v Dubaii, ale původem byli ze Sýrie. No a já většinou byla s Kennem. Tak se nemohli divit, že jsem dostala takovou nabídku.

Jak jsem vám psala o těch přezdívkách tak Janě říkali (Jane- čti Džein) a Míše říkali ( Mishelle -čti Mišel) a já mám takové divné jméno tak mi ho pořád komolili. Tak mi kluci říkali Fitna - což je arabsky a překlad je bláznivka. Kenny mi říkal Honey nebo Angel.  Také jsem hodně kamarádila s Anasem - právník již jsem o něm psala ze začátku. A ten byl zřejmě do mě zamilovaný, protože mi neustále posílal květiny a k tomu přáníčka nebo dopisy až do práce. A ten mě nazýval Blue Angel, protože mě jednou viděl v dlouhých modrých šatech a já mám modré oči a nevím sice proč, ale každý se do nich hned zadívá a je prostě mimo. No tak radši bych nosila tmavé brýle než takhle blbnout chlapům hlavu. S Anasem jsem jezdila třeba jen tak prostě třeba posedět na pláži a povídali jsme si tak nějak o životě a co je dobré nebo špatné. Vždy jsme si našli téma. Měl takovou americkou káru a v ní stále do kola zněly písničky od Lionela Ritchieho. Tak jsem se ho ptala zda by mi neudělal kopii? Prý ano, ale pod jednou podmínkou! Musím s ním tančit na celou kazetu těchto písní. Tak já sebevědomá, hned jasně proč né vždyť na tom nic není? No on k tomu dodal a vydržet mě nepolíbit celou dobu! No ani jsem  nechtěla ho políbit. Měla jsem Kenna. Jeden večer mi řekl, že už má pro mě tu kopii a já schválně provokativně, že teda si ji odtancuji. Tančili jsme a tančilii u jeho kamaráda doma. Jenže kamarád šel s manželkou spát nemohli se na nás dívat. Nebo je to rozparádilo tak, že si šli raději lehnout. Opravdu jsem vydržela tančit ploužáky celou hodinu a nepolíbila jsem ho a když on chtěl tak jsem vždy třeba zaklonila hlavu :)). No tak jak říkám samé lepší zážitky mám. A Anas byl opravdový kamarád, protože pak v případě nouze jsme ho velice potřebovali.

Jsem hodně komunikativní typ ženy a myslím si, že i možná mám nějaké to charisma které přitahuje muže k rozhovoru se mnou. Prostě kdokoliv přišel tak si chtěl povídat. Náš šéf už byl ze mě vyřízený a zakázal mi si povídat s hosty, ale já s nimi nepovídala třeba půl hodiny v kuse! Prostě když byl čas tak jsem si i já ten čas našla a chvilku sem jim věnovala. Pokud čas nebyl a bylo hodně práce tak jsem pracovala. Také se to pak odráželo na díškách. Jednou jsem si tak šla ke stolu a tam seděl jeden host, který tam sedával také skoro denně. Chtěl platit. My jsme dělali účty přes kasu tak jsem pouze vyjela účet z kasy a založila ho do černých kožených desek, které jsme hostovi položily na stůl a on se podíval a vložil peníze. My jsme mu, když tam bylo na vrácení vrátili zpět nebo když odešel tak bylo jasné, že ten zbytek je náš. No a tak jsem udělala účet a jak jsem šla od stolu ke kase tak jsem otevřela ty desky a tam byl zlatý řetízek hodně silný a omotaný ještě jedním, takže prostě jako dva řetízky zkroucené v sobě. No a jak to holky zahlédly, tak jsme měli domluvu, že prostě díška se dělí. No jak chcete rozdělit řetízek? Šla jsem ho vrátit. Nemohla jsem to přijmout. Pán se urazil a řekl, že si ho prostě nechám nebo, že přestane chodit k nám na kávu. Tak jsem si ho nechala a holky mi tiše záviděly. Také řekl, že to je dárek jen pro mě. No druhý den jsme hned letěli do zlatnictví ať nám řeknou jeho  hodnotu. Bylo to 24karátové zlato a ten druhý byl z bílého zlata. No měl docela velkou hodnotu. Tak jsem se jen uculila. A holkám se pusa zavřela a stěžovaly si, že oni nic takového nikdy nedostanou!

Míša, ale dostávala neustále dárky. Jezdil k nám takový dost snědý muž a vozil nám zmrzlinu. Prodávali jsme ji tam. Tak dostal hned přezdívku Francouz. Měl takový francouzský přízvuk když mluvil. Jednou přivezl obrovské tašky. Byly plné plyšáků a ovoce a bonbonů a čokoládiček a na dně byl zabalený malý dáreček. No každá jsme se hned těšili co tam asi bude? Byl tam parfém. Já dostala od Diora, Míša - Kenzo a Jana - Davidoff. A pak, že jim nikdo nic nedá! Byl milý a jednou nás vytáhl na večeři i do Hard rock café. Prostě jsme si užívali jejich pozornosti a hlavně jim nepřišlo divné nám dávat dárky i když jsme byli jen kamarádi. To by českej chlap neudělal a ještě by vám vynadal, že dárek schrábnete a nic z toho. Oni měli radost jen z toho, že jsme přijali pozvání na večeři. Pro ně je to potěšení. Jsou prostě takový a nesmíte je odmítnout jinak se urazí a pak vám dokáží udělat i peklo.