Dubajské princezny XVII.

Užívat si pohodičky u moře byl vždy můj sen a kdykoliv byla šance tak jsem odjela i za cenu tří dnů strávených v autobuse cestou do Řecka nebo za cenu těch 8 hodin v letadle cestou do Dubaje. Na to, že to byl můj úplně první let letadlem jsem to prý zvládla dobře i bez povzbuzení. Já se tomu tak moc nedivím. Byla zábava dobrá atmosféra, ale mojí hlavičkou se honily myšlenky jaké to asi bude a jak asi to letadlo přistane a jestli tam na nás čeká to vysněné teplo a moře a krásná pohodová práce? Otázek bylo v mé hlavě hodně. Některé se vyplnily přesně tak, jak v mé mysli, ale některé dopadly hrozně.

1. Letadlo dosedlo na jedničku, úplně bezchybně a bez jakéhokoliv prudkého dopadu.

2. Teplo tak to také bylo, teda spíše vedro a dusno.

3. Moře? Tak to nemělo chybu a ta kávová teplota a čistá hladina a písek co obrousil i sebemenší chybičky na našich chodidlech. proklouzával mezi prsty na nohouch a jemně se zařezával i do těch nejtajnějších míst na těle. jo písek byl prostě všude.

4. Pohodová práce? Ano práce byla pohodová dokud šéfík nezačal prudit. Na Anču s Igen jsme si zvykli rychle a ony si určitě rády zvykly i na nás.  Kavárna byla menší útulná a dalo se v ní krásně pracovat. Jednou se však naskytnul problémeček!!! Asi tak po dvou měsících v práci jsme přišli do práce a v naší kavárně byla vypnutá klimatizace a strašně to tam zapáchalo. Proč? No klimatizaci museli vypnout, protože zavolali firmu na pročištění odpadních trubek a tím tedy ten puch a muselo se větrat a pokud se venku větralo, tak klimatizace by se také porouchala. Proto ji vypnuli. No firmička přijela vypumpovala odpad na WC a asi po dalších dvou hodinách konečně odjeli.

Šéf si nás všechny zavolal na bojovou poradu. Proč? No kvůli odpadu. Jo byla to prý naše vina, že prý když se utřeme na WC, tak to házíme do záchodu (měl na mysli toaletní papír).  Tak zase já akční se hned ozvala. Jako kam to asi máme házet, že záchod je od toho, aby se to do něj házelo a pak spláchlo. Vysvětlil nám, že obyčejné odpadní roury mají třeba např. průměr 40cm a ty jejich mají jen 15cm průměr, proto se tak lehce ucpou. No, ale to není náš problém přece, že má malé trubky? Já si nedokážu představit házet ten toaleťák do koše po použití, jak nám doporučil šéf, aby jsme dělali. No sami uznejte, že to je odporné. Hlavně, když jsme pak museli ještě uklízet koše a vytírat. Po dni plném všech možných návštěvníků vysypat koš z WC je přeci odporné a nehygienické. No to se mohlo stát přeci jenom nám. Stejně jsme ho neposlechli, ale snažili jsme se s tím papírem šetřit, aby jsme si netrhali moc velké kusy co by ucpaly ty jeho mini trubky.

Naši zákazníci byli chudáci, protože v době opravy jsme museli mít otevřeno a normálně fungovat. Tak jsme je posazovali na terasu. Radši jsme je kvůli tomu puchu nepouštěli dovnitř.

Jinak naše kavárna byla na AL-RIGGA street jedinečná. Spíše tam byly obchůdky, pizzerie, subwaye, fastfoody a tak dále a ulice byla zakončena mešitou a na druhé straně obchoďákem. Takže na kávu chodili všichni k nám.

Škoda, že mi je z kávy špatně, protože jsem ji ani nemohla teda ochutnat, když jsem ji dennodenně vařila.