Dubajské princezny XX.

Proč končí?

Protože každý příběh jednou skončí! naše dobrodružství skončilo skoro přesně na den po 4 měsících (původně jsme tam měli být dva roky). O malinko se to protáhloo díky nezájmu ze strany našeho šéfa a pomalému řešení naší situace na úřadech.

Pak teprve člověk pozná, jak funguje soustava všeho, co se v té či té zemičce odehrává.Policie činila hned, zato úřad pro práva zaměstnanců nejdříve nevěřil ničemu a dokonce na nás koukali skrz prsty. jediné štěsstí bylo, že dáma či úřednice byla zpočátku proti nám, ale pak obrátila a při nás, když viděla jak se k nám i před ní choval náš šéf. Dokonce to chtěla i co nejdříve ukončit, ale díky ignoraci, glegmatičnosti a pracovní vytíženosti naeho šéfa s tím nemohla nic udělat. Prostě to sabotoval.

Až policie po předvolání a výhružkách ho dohnala k zoodpovědnosti a donutila ho vyjednávat a jednat o našem ukončení pracovního poměru a odletu a hlavně našich pasech. Ty totiž byly jediné co nás nejvíce po celou dobu našeho pobytu v Dubaji trápilo.Bez  nich jste vlastně úpplně bezmocnní a nedá se nic moc dělat.jen čekat a možná i doufat, že se něco pohne.

Mě osobně vytočil přístup našeho šéfa, který si myslel, že jsme takové ty obyčejné holky, kterým může něco přikázat a oni poslechnou. je to asi dáno jejich mentalitou a tím, že ženy se v arabské kultuře zcela podřizují mužům. Ale setkávám se i v naší zemičce s tím, že se ženy podřizují mužům a  poslouchají na slovo.

Já jsem tedy pravý opak, vzhledem k tomu, že jsem od malička byla vedena k tomu, že se samostatností nejdál dojdu. Nebýt závislá je někdy dobré.

Záleží také na druhu závislosti.

Nebýt tenkrát kamaráda Anase, tak s mojí výřečností bych byla v koncích. nevěděli by jsme jaký úřad navštívit a jak se zachovat, kdyby spustili arabsky a ignorovali by naši angličtinu.

Možná by jsme požádali o pomoc ambasádu, ale i tak jsme si poradili.

Jsem zklamaná z toho, že to tak dopadlo. Snila jsem o tom, že se prosadím a udělám si svoji budoucnost takovou jakou jsem si jii vysnila.

Ale vše co se stalo nebo stane mě neodradí od mých plánů a cílů.

Mým cílem je - vychovat z mé dcerky slušnou a možná i úspěšnou ženu

- být úspěšná v zamstnání, to znamená nezůstat u dosavadní funkce,, ale chtěla bych získat jinou poozici, která mě bude naplňovat a uspokojovat

- mít zbytek života naplněn láskou

- být zdravá a žít si dle svých představ

Stále mě láká odjet do ciziny a začít žít nový život, najít si práci, která mě bude bavit.

Včerejší den mě přesvědčil a utvrdil v tom, že práci, kterou momentálně vykonávám mě vůbec nebaví a je pouze přechodným pbdobím k ještě možná zajímavější práci. Jsem moc akční člověk a práce v kanceláři není pro mě.

Baví mě něco nového tvořit a získávat. Aktivně se podílet na rozvoji.

Možná je to dáno a ovlivněno mým znamením a celkovým způsobem života, který žiji?

Jsem VODNÁŘ! A to opravdu co píší i s propočítaným ascendentem na mě sedí jak ulité.

Jsem ráda, že se tu mohu takhle vykecat a přispět tak tou troškou do mlýna jak se říká, aby jste se dozvěděli jak to bylo, bude a má být.

Přeji krásné snad už jen slunečné dny plné dobré pohody